Nejspíš furt trpím syndromem ptát se, jestli někam můžu.
Spolubydlící mi odpovídá: Neptej se, jsi dospělá a svobodná.
Tak jo.
Tak já jdu!
Brzy už se ptát nebudu.
Prostě jsem tu jen já a tenhle celý svět.
A jen můj život.
(myšlenky z poznámek v mobilu, 21:50, venku)